Jdi na obsah Jdi na menu
 


Bolesti páteře a příklady cvičení - video

Klikni na obrázek

Bolesti, které mají původ v oblasti páteře, jsou jednou z nejčastějších obtíží přivádějících nemocného k lékaři. Téměř 80 % všech dospělých se během svého života s tímto typem bolestí setká. Naprostá většina bolestí zad je takzvaně vertebrogenních, tedy způsobených poruchou v oblasti páteře. Většina vertebrogenních onemocnění je pak etiologie funkční. Bolesti zad se nejčastěji vyskytují v oblasti krční a bederní, které jsou z mechanického hlediska nejvíce namáhány. Bolest zad může být ale způsobena některými viscerálními onemocněními, která je nutné vyloučit. Vlastní vertebrogenní příčiny bolestí zad jsou jednak choroby s jasně vymezeným patologicko-anatomickým substrátem, jakými jsou spondylóza, spondylartróza, spondylartritidy, vrozené vývojové vady, traumata, osteoporóza, výhřez intervertebrálního disku a nádorové procesy. Tyto příčiny jsou ale relativně vzácné, naprostá většina má svůj původ v dočasné poruše pohybového aparátu, týkající se svalů, vazů, kloubů a meziobratlových plotének. Až 85 % pacientů s bolestí zad se však definitivní diagnózy, tedy určení jednoznačného etiologicko-morfologického činitele, nikdy nedočká a je mu přisouzena diagnóza některého z vertebrogenních algických syndromů ( cervikokraniální, cervikobrachiální, lumbosakrální, sakroiliakální ). U této skupiny pacientů bývají příčiny bolestí zad funkčního charakteru.

Z ambulantní praxe řady rehabilitačních lékařů vyplývá, že za drtivou většinou tzv. funkčních poruch pohybového aparátu se skrývají somatizované psychické obtíže, nejčastěji úzkostné stavy a emoční tenze, na jejichž vzniku se podílí celá řada faktorů ústících do chronického přetížení adaptačních možností organizmu, stresu. Stres je sám o sobě užitečný, neboť nutí k hledání nových variant a k růstu. Jeho nevýhodou pro současného člověka je, že se dostavuje jako reakce na podněty z psychosociální sféry, které rozhodně neznamenají ohrožení života, přesto však se spustí celá kaskáda tělesných dějů, jako by byl život ohrožen. Počáteční fáze stresové reakce má za cíl vytvořit optimální podmínky pro boj nebo útěk. To se děje především zvýšením svalového napětí, zvýšeným přísunem energeticky bohaté krve ke svalům, zrychlením dechové a tepové frekvence a řadou dalších dějů.